č.3 Jak s trémou úspěšně bojovat?

S trémou budete úspěšně bojovat tak, že s ní nebudete bojovat. Na první pohled to nedává smysl, ale při hlubším zamyšlení to doufám pochopíte. Tím, že chci s něčím bojovat, v tomto případě se toho zbavit, musím na to myslet. Tím že na to myslím, dávám to do popředí své pozornosti a přidávám tomu energii. Podporuji to tím, že na to myslím. Takže je to úplně jedno že na to myslíte s tím, že se toho chcete zbavit, nebo to chcete získat. Myslíte na to a to stačí, aby to mělo energii a žilo to. Co můžete udělat jako první je s trémou nebojovat a připustit si, že se nám to děje, že máme trému. Jakkoli se budete snažit ji nevidět a potlačit, nepodaří se vám to. Prostě smiřte se s tím, že určitá forma trémy zde bude vždy.

Dalším důležitým krokem je uvědomit si, že když už máte trému je pozdě ji začít řešit. V tomto případě platí totéž jako při vašem zdraví, důležitá je prevence (předcházet vzniku nemocí) než čekat dokud propuknou a až potom je začít léčit. Když už máte trému, není prostor a čas na to, abyste ji řešily. To co děláte vy je, že řešíte jen její následky toho co způsobila a způsobuje. Já vás chci naučit to, že nejdůležitější je prevence proti vaší trémě. Předcházet jejího vzniku, nepodporovat strach a začít mít radost z toho jak krásně hrajeme a užívat si své hraní.

Toto, jsem já?

Dalším malým krokem ke ztrátě moci trémy nad námi je setkat / připustit si a přijmout své strachy. Jsou to hlavně strachy ze selhání, z neúspěchu, z nepřijetí, nepochopení a nenaplnění očekávání. Potřebujete se vědomě podívat na svého nepřítele tehdy když se ukáže, když má nad vámi moc a tlačí na vás jeho energie (filozofovat o trémě a strachu v bezpečném prostředí domova, když na nás nepůsobí její destruktivní energie jde každému, tehdy máme jasnou představu jak se máme chovat a co dělat).

Přiznat si sám sobě a druhým, že i když se o to všemožně snažíte, nejste ještě na tom tak, abyste strachy neměli. Nehodnoťte se podle těchto vašich negativních emocí. Toto chování a reakce nemají nic společného s vámi v této chvíli, ale s tím co si do této chvíle promítáte. Realita dneška je málokdy taková jako doba v níž se tyto vaše strachy vyvinuly.

Pozorujte co s vámi strach dělá, jak na vás působí a ovlivňuje vás. Je dobré si tehdy pravdivě říct a přiznat co se ve vás děje. Například tak, že si řeknete "ano cítím strach a jeho projevy, cítím že ho odmítám, chci se ho zbavit ale nedokážu to, necítím se s ním dobře". Pomalu tak začnete rozeznávat, že vaše reakce jsou založeny na minulosti a že už se dnes takto nemusíte chovat. Toto je velký krok k odosobnění se od strachu a projetí z polohy boje k jeho akceptování. Díky tomuto posunu ho začnete více pozorovat a neztotožňovat se s ním.

Další krok na vaší cestě může být uvědomění si, že představa o vaší dokonalosti a stavu bez strachů a trémy je iluzivní (i pohádky jsou krásné a rádi bychom je přežili, ale uvědomujeme si, že to v realitě není možné). Nesrovnávejte se s jinými hudebníky o kterých si myslíte že trému už nemají a že jsou "nad věcí". Nekrmte se touto iluzí nemožného. Tréma na nějaké úrovni (ať už jen slabé) tu bude vždy a tak je zbytečným plýtváním energie chtít ji potlačovat.

Váš pohled na ni je negativní, nemáte ji rádi, protože vám ubližuje. Zkusili jste se ale na ni podívat jako na přítele, toho, který vám touto cestou ukazuje vaše strachy které v běžném životě potlačujete? Zkuste procítit velkou vděčnost, že vám život připravuje takové zkoušky. Můžete díky nim růst nejen jako hudebník, ale hlavně jako člověk. Takže máte na výběr, buď se trémě budete nadále vyhýbat a odsuzovat ji, nebo s ní začnete vědomě pracovat.

Často máme tendenci být na sebe příliš kritický, zlobit se na sebe za své chyby a selhání. Máme představy co je správné a obviňujeme se za to, že se tak nechováme. Jsme přesvědčen že bychom měli být jiný, lepší - lepší hrát na nástroj, lépe vypadat, lépe se chovat, cítit jinak, přemýšlet jinak.

Málokdy to ale víme splnit a tak je náš hněv namířen proti sobě samému. Jsme tak v permanentním konfliktu se sebou samým. Je to jako byste se pokoušeli namluvit jablku, že není dobré že je jablko, mělo by být raději hruškou a až když se jí stane bude šťastné. Takto jablku vezmete všechnu jeho radost a životní energii, to začne slábnout a hnít.

Pokuste se být na sebe laskavější, milejší a projevujte si více pochopení. Přílišná tvrdost není vaší přirozenou podstatou. Tak, jak chcete aby se druhý chovali k vám, chovejte se raději sami k sobě. Vy sami se naplňujte tím, co chcete od druhých. Vy sami si dávejte něžnost, pochvalu, ohodnocení a nečekejte jen jako žebrák na projevy chval od druhých. Nenatahujte k nim stále ruce s prázdným srdcem, s nadějí jejich lásky a uznání. Naplňte si své nitro sami sebou, svou sebelásky, svou hodnotou ať je jakákoliv. Nedávejte si podmínky, nehrajte tuto nesmyslné hru, že až když budu takový a takový, až tehdy se budu mít rád (až když zahraju na koncertě tuto skladbu, až tehdy budu dobrý a ocením se). Díky této cestě přijetí bude vaše láska k sobě přirozeně růst, vy budete šťastnější, pevnější v sobě samém a nezávislí na svém okolí ať je jakkoli kritické.

V následující části vám nabídkám praktické rady, které by vám mohly pomoci. Každou úrovní této cesty jsem si sám prošel a poznal ji. Zkuste se i vy vydat po této cestě, ale nebuďte na ní dogmatičtí. Kráčejte po ní tak, že budete vnímat hlavně sebe a své potřeby. Moje cesta vám bude jen inspirací, oporou a rádcem v těžkých chvílích.

1. úroveň - fyzická akce

Práce s trémou na I. úrovni je založena na rychlé ale krátkodobé pomoci. Pomůže vám hlavně v té situaci, kdy vás tréma paralyzuje a chcete oslabit její účinek. Nerozebíráme její příčinou a nekonfrontovat se ze svými strachy. Potřebujeme jen převzít její velkou energii a nasměrovat ji jiným směrem.

Dobré je si najít svůj osobní způsob který bude VÁM vyhovovat. Ten by měl být ale založen na tomto principu - zaměřit vědomě energii a pozornost do vašeho těla. K čemu slouží nejlépe fyzická aktivita. Čím je větší a totálnejšia tím více energie vezme strachem a trémě (tak abyste při ní neměli čas na přemýšlení, analyzování a prociťováním). Někdy se ale do toho musíte ale přinutit. Doposud jsme byli totiž navyklý trému snášet jen fyzicky pasivní a raději o ní povrchově mluvit. Tento náš zvyk je nutné násilím zrušit. Někdy pomáhá když máte u sebe někoho, kdo by vás k fyzické akci inspiroval (vytrhl vás z vašeho stavu). Pokud je možne tak si takového člověka najděte a řekněte mu o svých plánech, pokud ne tak je třeba abyste to zvládli sami.

Fyzická akce může vypadat například takto:

• Vědomé hluboké dýchání, k čemuž můžete přidat i pohyb rukou, nohou, nebo celého těla,
• Skákání na místě nebo po prostoru,
• Běhání,
• Bouchání do zdi, polštáře,
• Dřepy, kliky atd ...

Jak to může fungovat v praxi? Připravujete se například doma na váš koncert, který je již za 5 dní. Když si představíte sebe jako na něm budete hrát rozbuší se vám srdce, cítíte napětí v těle a stres (stav trémy se projeví v těle). V tomto okamžiku, když to na vás všechno působí je prostor na vyventilování tohoto stresu. Změňte svůj návyk vzít nástroj do rukou a cvičit na něj jen proto abyste ubezpečili, že ten strach není namístě, že to zahrát dokážete. Pusťte se do vaší totální fyzické akce, běhejte po místnosti, skákejte, křičte, plačte vyjadřujte to co cítíte. Za svůj život jste už potlačovali dost, nyní začíná nové období vašeho sobě vyjadřování.

Fyzická aktivita může být i menší a lze ji použít i při koncertním výkonu. Může to být například hluboký nádech, natažení těla, uvolnění jeho přílišného napětí, pohyb nohou, hlavy, zatřepáním těla atd. To vám může pomoci lépe zvládnout například těžké místa ve skladbě.

Zkoušejte sami na sobě co vám dělá nejlépe, co je pro vás to pravé. Vaše okolí bude lze touto změnou zaskočeny a bude chtít abyste byli takový, jakého vás zná. Nenechte se jím stáhnout zpět, bojujte za svou vnitřní svobodu. Vy víte proč to děláte a to je to důležité.

2. úroveň - Hudební hry

Tato poslední úroveň jde do největší hloubky, pracuje s našimi strachy a často i jejich příčinami. Je to cesta pomalá, ale za to velmi účinná i když na první pohled nemusí hned přinášet očekávané výsledky.

V této úrovni převážně nepracujeme se svým hudebním nástrojem. Tyto techniky jsou jiným hudebním nástrojem jako naším hlavním (obligátním), nebo jsou to techniky zcela bez jakéhokoliv hudebního nástroje.

Hudební hry

Druhou cestou je podporovat tento náš vývoj jakoby ze zálohy tím, že budeme vědomě rozvíjet jinou (novou) formu kontaktu s hudbou. Přestaneme do ní dávat tu přílišnou vážnost a serióznost. To jsme dělali doposud a kam nás to zavedlo.

Velmi léčebny na naši psychiku působí, když se začneme s hudbou hrát. Když se nám podaří napojit na tu bez časovosť hraní se a užívat si toho stavu. V domácím prostředí máme skoro vždy kontakt s naším nástrojem pouze, když jdeme na něj cvičit. Neznáme vůbec stav, že se s ním bavíme. Mnohdy si to nedokážeme ani představit, jak se můžeme se svým nástrojem hrát když na něj stále jen cvičíme.

K tomuto poznání mě přivedly mé osobní zkušenosti, které jsem zažil během hudební kariéry. Prošel jsem si role žáka, učitele, interpreta, dirigenta, hudebního vědce, poznal jsem východní filozofie, meditaci a tantru. Díky této cestě jsem nasbíral zkušenosti jak je možné se s hudbou hrát a tím se rychle rozvíjet. Tato nová cesta mě natolik zaujala, že jsem ji několik let studoval a zdokonaloval. Nakonec jsem sestavil soubor didaktických her pro podporu rozvoje talentu a kreativity hudebníka. Dnes z odstupem času to vnímá jako jednu z nádherných cest přes kterou se hudebník může vyvíjet. 

Tyto hry vám můžou ukázat dosud nepoznaný svět muzicírování, radosti z hraní, zábavy a smíchu. Díky nim se budete postupně učit tomuto stavu, kdy vás hraní na nástroji bude opravdu bavit. Ten postupně začnete přenášet i do svého běžného cvičení a koncertování. Tréma a strach nebudou mít nad vámi už moc, bude vítězit stav radosti a hraní se. Zjistíte, že se stáváte více kreativnější, nebojíte se improvizovat, jste více nezávislí na soudech druhých a už ani sami se tak často již nehodnotíte. 

Na závěr tohoto celého zmyslenia nad trémou bych vás chtěl hlavně povzbudit k tomu, abyste se vydali na cestu "pokojného hudebního bojovníka". Toho, kdo se snaží vědomě žít svůj život, sám si ho řídit, ví se opřít o svou vnitřní sílu a prosadit si svůj názor. Zná své strachy a obavy ze života a přijímá jejich s láskou. Díky této cestě se stanete originální osobností s unikátním pohledem na svět. To se určitě odrazí i ve vašem hraní a oddělí vás to od šedého davu hudebníků, kteří jen interpretují názory a vkus jiných.

Váš pokojný hudební bojovník Mgr.Cyril Kubiš, PhD.