Je možné odstranit strach z chyb cvičením? č.2

Chci se s vámi podělit o zpětnou vazbu z hraní si s chybami od mojí studentky Michaely. Ukázat vám první krůčky k hraní s radostí a bez stresu.

Jsem osmým rokem studentkou hry na příčnou flétnu na ZUŠ, ale asi 3 měsíce zpátky už po prvním setkání a hraní s Cyrilem se mi můj pohled na hudbu úplně změnil. Otevřel a ukázal mi krásu nejen improvizace, ale celkově hudby jako nástroje pro můj seberozvoj, sebevyjádření a jak si to hraní pořádně užít.
Mám za sebou spoustu koncertů a hraní z not, ale hraní na veřejnosti v parku s jeho vedením a inspirací bylo pro mě úplně nové.
Cyril to vzal ale ještě s větším přesahem. Psaní si mých pocitů a očekávání před a po hraní bylo hodně zajímavé, protože jsem si tím uvědomila spoustu informací, které se mi propojili. Také jsem zjistila, že spousta těch strachů a očekávání (dobrých i špatných) byla nakonec v realitě úplně jiná. A co bylo pro mě taky veliké nehodnotit to.
Co mě s Cyrilem fakt baví je to hraní s hudbou. Není to totiž Jen improvizace, Jen hraní z not, Jen nějaká jedna část toho, co se dá...ale ukazuje mi toho spoustu. Já se učím do toho všeho jít, otevřít se i když je to nové a mám pocit, že mi to někdy vůbec nejde.
To stejné bylo když mě vzal hrát si s chybami nepřipravené skladby do parku před lidi. Na mé překvapení to bylo nakonec vlastně úplně v pohodě. Protože konec konců, kam mě Cyril taky hodně vede, že je to všechno hlavně pro Mě a pro tu Mou zkušenost a prožitek😊.        Michaela Lipková

Trochu vám to dám do souvislostí.

To hraní v parku v Brně bylo společné. Ja jsme nebyl jenom pozorovatelem a Michaela dělala "show". Podpořil jsme jí nejen svojí přítomností ale hlavně společným hraním (hráli jsme dueta). Protože to, že jsem do toho šel i já, jí dávalo odvahy a mohla se o mně psychicky opřít. Byl jsme pro ní jistota.

Také vám chci říct, že hraní s chybami na veřejnosti mi také přineslo poznání.

Poznání, že vše je jenom iluze vytvářená v naší hlavě. Že pro mně je taky dobré se jednou za čas s tím potkat, s těmi pocity, myšlenkami a očekávaními… To, že nejsem vůči tomu imunní a tím si posouvat ještě dál své komfortní zóny.

Pomáhá mi to také se alespoň trochu přiblížit tomu, co prožívají žáci na vystoupeních a tím dojít ještě k většímu porozumění této problematiky.

Vyvolává to ve vás obavy?

Já…a hrát na ulici… a naschvál dělat chyby?

To nedokážu!

To jste na dobré cestě, protože pokud chceme pomoct žákům s trémou a strachy, není lepší cesty jak si to řešit spolu s nimi. Zkušenosti si pak sdílet a vzájemně se podporovat.

Ale tato cesta není povinná, pokud to tak necítíte, můžete se stát jenom průvodce a pozorovatel vašich žáků. A kdo ví, možná jednoho dne si řeknete že jdete do toho experimentu taky…

V dalších pokračováních bych vám rád ukázal jakými specifickými způsoby jsme dělali na našem brněnském koncerte chyby, co vše je možné a jakými cestami je dobré se na začátku vydat. A tak dnešní rada zní "hlavně nespěchat a užívat si to".