č.2 Poznej svojí trému

Je důležité si uvědomit, že šok, který nás paralyzuje nutně nemusí pocházet z předchozí hudební traumatu. Může pocházet z každé traumatu kterou si z minulosti držíme v těle (může pochází i z našeho raného dětství a tak s ním nedokážeme mít žádný vědomý kontakt). Traumatické události které jsme zažili v minulosti nás naučili k tomu, že najdeme jediné bezpečné místo tam kde je to možné a to je ve svém nitru. V této situaci se oddělíme od našeho reálného prožitku a skoro nic necítíme. Děje se s námi něco a mi ani nevíme co. Odstřihneme se takto kvůli zvládnutí našeho výkonu od našich reálných emocí a přidáváme tak ještě větší emocionální zátěž do budoucna.

Představte si, že by byl někdo úplně autentický na svém koncertě, neskrýval by před publikem své reálné pocity a emoce. Ukazoval a projevoval by to, co právě cítí. Přišel by nesmělo na pódium a svěřil by publiku své pocity, to že má z vás strach že ho budete kritizovat, že se možná splete, že se vám nebude líbit jak hraje atd. Šel by prostě s pravdou ven a to by ho osvobodilo. Absurdní je na tom to, že publikum to z vás všechno cítí, to jen vy si myslíte, že dokážete něco zakrývat. Je to jako z té pohádky Císařovy nové šaty, vy si myslíte že vás zakrývají, ale přitom všichni vidí že jste nahý.

Kdo je za to vinen?

Velmi negativním zážitkem pro nás je, když skončíme hudební výkon který se nám nepovedl, jsme s sebou nespokojeni a zlobíme se na sebe.Hněv většinou obrátíme buď proti sobě samému nebo viníka našich problémů hledáme mimo nás.

Když hněv obrátíme vůči sobě začneme se obviňovat, vyčteme si všechno špatné co jsme udělali a nemáme se rádi. Tato negativní energie nám bude dávat sílu do dalšího cvičení s nadějí, že se nám to už nestane (uděláme vše proto abychom byli konečně dobrý). Při hledání viníka mimo nás za naše selhání mohou potící se nám ruce, přílišné teplo / zima, klavírní doprovod který nebyl takový jaký měl být, tempo které jsme si dali, tréma atd.

Neuvědomujeme si ale to, že za naše selhání z velké části mohou právě šok a traumata které si neseme z minulosti. Takže nemá absolutně žádný smyslu z toho někoho obviňovat nebo zlobit se na sebe. To bude způsobovat jen to, že se náš strach z veřejného vystoupení bude stále více a více zvětšovat, až nám možná zabrání v jakémkoliv radostném hraní a vystupování.

Jak se projevuje šok a strach při našem cvičení

Vůbec to celé nedokážeme pochopit. Doma se nám to dařilo zahrát, měli jsme dobrý pocit a usoudili jsme, že to už víme a netřeba to víc cvičit. Dařilo se nám i na hodině, sice ne tak dobře jako doma a učitel byl také s námi spokojen. To nás dovedlo k poznání že ú skladbu už víme a tak vůbec nerozumíme, kde je tedy ten problém.

Stalo se to, že když jsme se odpojili od emoce, která by mohla ohrozit náš hudební výkon ztratili jsme nad sebou kontrolu. Už jsme to nebyli my, kdo rozhoduje jak hrajeme, ale jako by to byl někdo jiný v nás a my se na to mohli jen dívat. Stali jsme diváci svého vlastního koncertu. Doma to bylo hlavně naše vědomí co rozhodovalo, teď je to naše podvědomí, které se s velkou energií hlásí ke slovu. Děláme tak chyby i v místech, kde jsme je předtím nedělali. Co z toho vyplývá je, že nedokážeme svůj výkon skoro vůbec kontrolovat. Jsme v rukou našich emocí které rozhodují za nás. Klademe si tedy otázky, máme ještě více cvičit, ještě více času věnovat přípravě, kdy ale budeme vědět že už je to nacvičené, nebude to opět jen naše další iluze?

Když se na to podíváte můžete si uvědomit, jak velké množství energie musíte vynaložit na to, abyste dokázali odehrát koncert. Představte si, že byste tu energii mohli dát jinde a používat ji jiným způsobem na vaše hraní, oč byste byli šťastnější, úspěšnější a originálnější.

V tomto případě platí, že cvičením jen technické podstaty problémů ve skladbě nedojde k jejich eliminaci. Při větší psychické zátěži se problémy opět objeví.

Je důležité, abyste si správně uvědomovali svou motivaci, proč vlastně jdete tu skladbu, nebo to konkrétní místo cvičit. Je to proto, že nemáte ještě technicky zvládnuté určité části skladby (tato motivace bývá hlavně v začátcích cvičení skladby), nebo proto, že cítíte strach a určitou obavu a chcete se jen přesvědčit, jestli to ještě víte?

Když cvičíte skladbu pouze po její technické stránce je to v pořádku, ale pokud se tam přidá obava z míst, před kterými máte i když jen malý strach, už vám nepomáhá cvičení jen technické podstaty skladby, problému. V tom okamžiku už zápasíte také se skrytou emoci, strachem. Ten se ale nemusí plně projevit při cvičení, ale ukáže se při větší emocionální zátěži a my jsme nuceni se s ním konfrontovat. Tak mnohdy děláme v těchto místech chyby a to ne proto, že bychom je neuměli zahrát technicky, ale proto, že náš strach nám bere sílu a paralyzuje nás.

To co děláme, jsou dvě protichůdné věci najednou. Na jedné straně cvičíme toto místo, abychom se v něm nespletli, ale na druhé straně s tím, že ho cvičíme z důvodu strachu, do něj přidáváme ještě větší emocionální zátěž. Takto mineme na jeho řešení množství energie a času a nikdy si nebudeme zcela jisti, zda se nám to podaří zahrát tak jak chceme.Odstranění strachu, není v plné míře závisle na nacvičení technické podstaty skladby / těžkého místa.

Základny změny k lepšímu v nás nenastanou proto, že víme, odkud pochází náš strach, nebo šok. Mnohem více důležitější je vědět, že strach který když se objeví, musí být procítění a akceptováni.

Je tedy třeba abyste si uvědomili realitu takovou jaká je a nezůstávaly jen v iluzí vašeho přání změny a pohledu do krásné budoucnosti. Takto byste se nikdy nepoznali, protože byste se nebyli ochotni vědomě podívat na vaši realitu. Stojím před koncertním sálem a místo toho, abych se snažil potlačit trému, nepřiznat si to co reálně cítím je třeba udělat pravý opak. Přiznejte si všechny své strachy které máte, všechny pocity které cítíte. Toto jste vy, toto je vaše realita kterou nechcete vidět. Ano, není to příjemné si uvědomit, že i po takovém velkém snažení stále máte trému a strach, ale to je vaše realita zda se vám líbí nebo ne.

Je dobré vědět, co je příčinou našich tělesných a psychických dysfunkci. Když tělo nedělá to, co chceme my a najednou dostaneme strach nebo trému. Samotné pojmenování problému, tu ale nepomáhá (v tomto bodě často nastává ten největší omyl). Myslíme si, že když víme pojmenovat náš strach a trému, že se už neobjeví. Že jen samotným racionálním vedením, rozmýšlení a mluvení se trémy zbavíme. Sérií pokusů (koncertů) však zjišťujeme, že to tak není, tréma a strach navzdory naší snaze jsou tu opět.Zapamatujte si, že pouhá znalost překážek nepřispěje ke změně vašeho chování. Děje se spíše opak, jakmile se dozvíme o nevědomé příčině našich problémů kterou může ospravedlnit své chování, použije ji jako výmluvu svého selhání a neschopnosti se to změnit.

Nabídnout jednoduché, rychlé a bezbolestné řešení není v tomto případě možné. Tréma je komplexem vašich odmítaných negativních pocitů, které jste si nahromadily za dlouhou dobu. Od tohoto problému se dá se buď unikat podporu alkoholu, drog, sexu a jiných závislostí, nebo si najít čas na sebe a dělat věci tak, abychom se zbavovali zbytečné emocionální zátěže v těle a psychice. Každé z řešení, které vám budu v třetí části nabízet, si vyžaduje vaši vnitřní sílu a odhodlání s tím něco udělat. Vytvořit si určitou pravidelnost, nebo zvyk pracovat na své emocionální zátěži. Ta cesta není snadná, ale přinese vám naplnění, obohacení vašeho života a vytouženou spokojenost se sobí samým.